2009 - jaro
V polovině června jsme odstartovali další TZ v Praze na Zličíne. Skoro se nám (pořadatelům) nechce ani věřit, jak se náš prapůvodní nápad "Jak se o víkendu nenudit", mohl přeměnit v něco tak velkého ;-). Vězte, že se nás letos sešlo na šedesát!
Úctyhodné číslo. Je otázkou, jestli fakt, že děláme takovou sešlost ve dvou, je projevem našich organizačních schopností nebo chybějícího či značně omezeného pudu sebezáchovy.
Každopádně zatím to vypadá, že příští rok do toho jdeme zase. Tady nabízíme stručné shrnutí toho, co se dělo. Letos byla informace o startu (stejně jako vloni) podmíněna vyluštěním hádanky. Výsledek, že ryba patří Němci, popíjejícímu kávu a kouřícímu Rothmansky se k nám dostával postupně podle toho, jak rychle se jednotlivé posádky pustily do luštění.
Týmy (bylo jich celkem 16) následně obdržely velké obálky, ve kterých byly menší a ještě menší obálky s většími a ještě většími úkoly.
Hned první byl tak trochu náročnější především pak pro ty, kdo neznali princip Sudoku. Výsledkem řešení byly Chrustenice, kde následoval další rébus, který směroval posádky do Nenačovické sklárny. Tam měly týmy získat razítko ze sklářského obchodu, což nám přišlo jako poměrně jasné zadání, nicméně i zde (jako ostatně na každém stanovišti) se našel tým, který pojal řešení poněkud netradičně.: Tým (po příchodu do obchodu): " Dáte nám razítko?"
Prodavačka (udiveně): "
No, dám"Tým: "
Nebojte, už jsme poslední"
Prodavačka: "Nebojím, ještě tady nikdo nebyl"
Tým: "Aha, tak to jsme asi jinde"
Kromě plnění úkolů měly týmy také najet co nejméně kilometrů. K této disciplíně se jeden ze zúčastněných týmů postavil skutečně zodpovědně, když se rozhodli jet po turistických značkách. Bohužel, ač je to překvapivé, se moc daleko se nedostali. Dešťová "jezera" vytvořená na polních cestách se ukázala ne příliš dobře sjízdná.
Přibližně v tu dobu si všechny týmy otevíraly tzv. "Úkol na 10:00 hod", což byla obálka s CD bez dalších informací. Podotýkám, že byl zákaz používání osobních PC. Některé týmy zkoušely CD přehrát v autě, což se jim vzhledem k tomu, že obsahovalo textový soubor, kupodivu nepovedlo. Na CD bylo nahráno 40 českých přísloví ovšem psáno "vědecky". Týmy pak měly za úkol zjistit, o které přísloví jde. O tom, že to nebylo nic jednoduchého svědčí fakt, že všech 40 přísloví poznaly jen 3 týmy. No schválně, jaké přísloví byste hledali za touto větou:Subjekt A, jenž vyvíjí úsilí o vytvoření svislého či úklonného díla ústícího na povrch a determinujícího subjekt B, sám opíše dráhu do zmíněného díla ústící.
Další úkol byl na zámku Nižbor na výstavě o skautingu. S tím nám pomohla místní paní pokladní, která byla tak hodná, že týmům, které vyluštily hádanku, dávala informace o tom, kam mají jet dál. Zde k radosti jedněch a ke smůle druhých přestaly intelektuální úkoly a začaly ty "fyzické". První z nich byl u Skryjí ve vodáckém tábořišti a jmenoval se "Stopni si svého vodáka". Jak už název vypovídá, šlo o to, sehnat si svého "soukromého" vodáka (pokud možno s lodí) a následně s ním začít vyjednávat ("obchoďáci" byli v jisté výhodě) o bezplatném zapůjčení lodě za účelem přepravy kusu či celého týmu na druhý břeh a dá li božstvo i zpět. K tomu bylo třeba buď ze břehu (pokud tam někdo zbyl) nebo přímo z lodi zpívat nějakou bodrou vodáckou či trempskou píseň. Mohli jsme tak například slyšet známý song "Pionýři, pionýři, malované děti, Stánky nebo torzo písně Už vyplouvá loď "Džambí". Těžko říct, do které z kategorií písně patřily, ale bodré tedy byly dostatečně (především pak ta první).
Jiný tým disciplínu pojal také zajímavě, když se rozhodli na druhém břehu prozkoumat, zda je tam také tak mělko jako na startu. Nebylo. Ani když to zkusili podruhé.
Jako další úkol bylo třeba přejít potok po laně (tak, jak to většina z nás zná z pionýrských táborů). Zde bylo asi nejvtipnějším momentem natahování lana za vydatné pomoci týmu Evy a Vaška. Raději nebudu citovat. Náhodou stránky otevřete před desátou večer a my bychom pak měli problémy.Následovala procházka ke Skryjským jezírkům a přejezd na hrad Krakovec, kde všichni obědvali a luštili a luštili a lištili....
Jakmile měli všichni plná břicha, vydali se do Rabštejna nad Střelou, kde musel alespoň jeden zástupce z každého týmu zdolat betonové hřiště (tam i zpět) na skákacích botách. Nakonec k velké úlevě nás pořadatelů nikdo nespadl a všichni ve zdraví dorazili do cíle.Poslední 2 destinace byly na zámku v Manětíně a u kláštera v Plasích. Cíl byl naplánovaný na jednom tábořišti u Berounky, kde jsme bohužel nakonec nebyli sami, a tudíž jsme museli lehce improvizovat. No co, alespoň jsme se přesvědčili, že jsme vysoce flexibilní a do příště máme zase co zlepšovat J Ještě jednou Vám všem, kdo jste se závodu zúčastnili, projeli ho bez úhony a byli k nám dostatečně shovívaví, moc děkujeme.
To, že se nejedná o skutečné závodění, ale spíš o zpestření volného víkendu je nasnadě a proto je skvělé, že jste schopni (a hlavně ochotni) nebrat se moc vážně a užít si to bez ohledu na nějaké ty organizační či jiné mouchy. Díky!Helena, Milan a Matyáš Mládkovi
Fotky ze závodu najdete ZDE
PŘEHLED POŘADÍ VŠECH TÝMŮ
1. Kuršimetři (opět a zase :-) )
2. Piggy Twiggy (služebně nejstarší posádka)
3. Rejpal a spol. (poprvé a hned na bedně!)
4. Makoušci
5. Přátelé zeleného údolí (Horyna, Vašík a srnka)
6. Míla a Macek
7. Blackdevil
8. Eva a Vašek
9. KB Q7
10. Showmans
11. Čmelda a Brumda
12. - 13. MHC + BURÁCI
14. Bob a Bobek
15. Profíci
16. Žabka